1 Corinthians 8
1 Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje.
2 Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat.
3 Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh ho zná.
4 Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden.
5 Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, ať už v nebi nebo na zemi – jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ –
6 my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.
7 Ale ne ve všech je to poznání. Někteří až dosud jsou zvyklí na modlu a jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje.
8 Pokrm nás k Bohu nepřiblíží. Nejíme-li, nic neztrácíme, a jíme-li, nic nezískáváme.
9 Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.
10 Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, bude-li slabý, přivedeno k tomu, aby jedl maso obětované modlám?
11 A tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý – bratr, pro kterého Kristus zemřel.
12 Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
13 Jestliže tedy pokrm svádí k hříchu mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych nesvedl k hříchu svého bratra.